Tak již zase chodím do školy, hip, hip, hurá :) Alespoň se nebudu doma nudit :) Ve druháku nám jako učitelkám v Mš přibylo hodně předmětů, které mají hodně společného s hudební nebo výtvarnou výchovou. Také přibyla hra na hudební nástroj a taneční průprava (z té jsem obzvlášť "uchvácená"). A teď již k nadpisu tohoto článku.
Ve škole je stále zmatek a tak se stalo, že k nám do třídy přišla vyučující, která nás ani neučí a šla si vlastně jenom popovídat, aby nás měl kdo ,,hlídat". Mimo jiné nám řekla, že je v Litomyšli výstava Daniela Pešty ,,I was born in your bed" -narodil jsem se v tvé posteli. Protože mne a mou spolubydlící zaujalo povídání učitelky o této výstavě hned po obědě jsme se šly na výstavu kouknout.
Výstava se týká romské problematiky a to konkrétně předsudků. Již samotný začátek mne úplně dostal, venku svítilo sluníčko, a my jsme vešly do velké haly, kde byla úplná tma a přes celou jednu stěnu se promítalo video. Na videu byli romské děti, které stály v řadách a po vyvolání jejich jména si natáhly na svou hlavu černý pytlík, podobný těm, co mají děti na bačkůrky. Tak postupně vyvolaly všechny děti... bylo to vážně zvláštní to sledovat a ve mě to vyvolávalo jakousi zvláštní úzkost. Představte si prázdnou velkou černou hlavu a nepříjemný ženský hlas vyvolávající jména ,, Alenka, Deniska, Vašík..." bylo to vážně ... divné? Když jsme se dokoukaly na tento spot, šly jsme k obří krychli, kolem té krychle byly všude v takových pangejtech poházené růžové masky obličejů. Bylo to vážně strašidelné jít tou tmou, nevědět kam jdete,co kde je, všude ty růžové masky a do toho ty zvuky paní co vyvolává jména a hlasité zabouchávání dveří.
Když jsme vešly po schodech, které lemovaly také ty masky, do krychle, nacházely jsme se na balkoně. Když jsme se podívaly z něj, běželo tam video. Na videu byl pán, který vždy zavřel za sebou dveře, šel k umyvadlu a sundal si z obličeje právě tu růžovou masku, která byla všude.Pak jí začal mýt kartáčem, po omytí lezl po čtyřech k prádelním šňůrám, kam jí pověsil. Na tento spot jsem musela koukat asi 3x než jsem jakž-takž pochopila o co jde.
Následovala místnost, kdy byly ručně malované obrazy dětí, na které svítila lampička :)
Hned o místnost vedle byly v rohu nějaké divné kostky něčeho neurčitého, které mě trošku vyděsily. V té samé místnosti, byla fotografie na které byli Romové, a byli ,,prošpikováni" růžovou nití. To ve mě vyvolalo zvláštní pocit, že vůbec vlastně netuším, proč to tak je... což bylo asi autorovým záměrem.
Hned jak se zabouchly dveře z výstavy musela jsem si oddechnout, pro mě to bylo hodně stresující místo a vyvolávalo u mě pocity strachu... Výstava se mi však líbila a jsem ráda že jsem na ní šla :)
Fotografie tentokrát nejsou mé, ale stažené z internetu, já jsem byla posera a nenapadlo mě ještě v tom stavu něco fotit.
