pátek 31. července 2015

Krkonošman aneb zážitková brigáda

V sobotu 25. 7 jsem si přes Facebook našla brigádu. Jednalo se o organizování dopravy při triatlonu Krkonošman.

Měli jsme se sejít v 11 hodin před restaurací na Dolcích. Proto jsme vyjeli podstatně dřív, abych přijeli v čas. Co čert nechtěl, po cestě se zpravovala silnice a tak jsme přijeli za 5 minut 11. No samozřejmě, už s námi nikdo nepočítal na naše místo dali jiné dobrovolníky. Byla jsem z toho celá špatná a naštvaná, ale pak přišel pan pořadatel a nabídl nám trošku jinou práci. 


Místo hlídání křižovatky jsme dohlíželi v depu. Vyfasovali jsme zelenou vestičku, píšťalku a dvě židličky se stolečkem. Práce to byla super, z první ruky jsme viděli jak se závodníci ženou z vody ke svému kolu, jak se převlékají a někteří ještě mokří běží i s kolem ke startovní čáře. Na čáře rychle nasedali na kola a hurá do největšího kopce. No a protože diváci byli ukáznění, skoro jsme neměli co dělat :) Když doběhl poslední závodník, následovalo rychlé přeorganizování trasy a byla pauza, kdy byli všichni na trati. To jsme pak jen hlídali jejich věci, aby někdo něco nevzal :)


Po krátké pauze začal pravý závodní shon i pro nás! Rychle si připravit ovoce, zeleninu, pití a ostatní věci na občerstvovací zastávku. Díky tomu jsem se naučila míchat iontový nápoj, správně nařezat meloun, jak podat běžcům pití, k čemu slouží houbičky ve škopku a další :)
Po velkých rychlých přípravách, jsme všechno nanosili do dodávky a ta nás zavezla na jedno z kontrolních míst. Tam jsme sotva stíhali vyložit věci, když přiběhl první závodník, chudák ani nemohl dostat napít, protože nic nebylo nachystané. Než přiběhl druhý tak jsme se polepšili a vše připravili. 

A jak takový občerstvovací stánek na závodě vypadá? :) 

 Na fotce dole v rohu je možné vidět sůl. Hrozně sem se divila. Jak je možné že si máčí meloun do soli? Nebo banán? Prý je to proti křečím :)


Brigáda nám měla končit ve 3 odpoledne, ale s tím jak závodníci běhali, a jejich vyčerpání bylo větší a větší jsme občerstvovali do 7 večer. I tak mi to nevadilo, protože jsem byla celý den s Vašíkem, vydělali jsme si nějaké to kapesné a hlavně máme zkušenosti :)

Doufám, že si letos stihnu najít ještě nějakou zajímavou jednorázovou brigádu, která by mě bavila a něco mi dala :) 

Děkuji za vaší návštěvu Eloorka

úterý 21. července 2015

Recept: Utopené kuře aneb játrová čína

Chtěla bych Vám tu dát recept na jeden můj oblíbený oběd :) Dneska jsem ho zrovna vařila a tak to byla skvělá příležitost, to všechno hezky nafotit. 
Utopené kuře/ Játrová čína
Ingredience:
3 - 4 kuřecí prsa
30 dkg kuřecích jater
1 pórek
1 cibule
sojová omáčka
worchester
grilovací koření
sůl, pepř, kečup, olej

Příloha: brambory, hranolky....

Postup:

Kuřecí prsa nakrájíme na kostičky a osmažíme v rozpáleném oleji. Je vhodné smažit  v nějaké vyšší pánvi. Dále kuřecí prsa ochutíme grilovacím kořením, Sojovkou, Worchestrem, solí a pepřem. Když jsou hotová vyndáme je z oleje na talířek. Do stejného oleje na kterém jsme smažili kuřecí prsa dáme na kostičky nakrájená játra a opečeme do běla. Poté také ochutíme - grilovací koření, kečup, sojová omáčka sůl. Následně přidáme pórek a cibuli. Když je pórek a cibule hotová, přidáme z talířku kuřecí a prohřejeme. 

Tip: Pokud máte jako já kečup z penny, který není ve skleničce přidejte do směsi dvě lžičky cukru.
Maminka radí: Čína je výborná i jenom z jater :)

Možná to nevypadá z fotky moc lákavě, ale výsledná chuť je prostě boží! :) Kdyby jste to někdo zkoušel, dejte mi vědět - budu moc ráda! 

Přeji Vám krásné letní dny Eloorka :) 


pondělí 20. července 2015

Modrá Andělka

Ráda bych Vám představila mojí poslední Andělku. Je to velká parádnice, která si potrpí na doplňky. Ráda posedává někde na loukách, ale nejraději bydlí s lidmi. Říká se, že nosí štěstí tomu, kdo si jí vezme domů... 



Zatím než si jí někdo odvede k sobě domů bydlí u mne. Každé ráno když otevřu okno hned se letí zvědavě podívat po zahrádce, kde nám co roste a kvete. Poté přilétá a vše mi hlásí. Každý den díky tomu mam přehled: o počtu slimáků na zahrádce, dozrávajících malinách a rajčátkách. Je to velká pomocnice :) Myslím že mi bude ještě smutno, až půjde zase o dům dál...

Mějte se krásně a děkuji za návštěvu :) Eloorka

čtvrtek 16. července 2015

Facepaiting tribal /Eyes/ Girl/ Curl/

Složitý název, lehký design okolo očí. Názvy článků píšu v angličtině proto, aby i zahraniční čtenáři lépe našli můj blog. Zjistila jsem podle statistik, že nejvíce navštěvují můj blog Češi a hned za nimi Američani. Ráda se dívám na ty statistiky, odkud mě lidé navštěvují. 

Tento motiv, jsem našla na Pinterestu. Moc se mi líbil a tak jsem se rozhodla si ho trošku upravit a překreslit si ho. Snažím se obměňovat katalog, podle kterého maluji děti a dospělé. Za těch pár let co takto maluji už mam v oku co mají rádi. Myslím si, že tento motiv bude mít úspěch, jak u dětí tak u dospělých. 


Doufám že se Vám i tento facepaiting líbil a těším se, až se podívám co je nového u Vás :)
Krásný den Eloorka

Facepaiting Indian style

Jela jsem s Vašíkem na prázdniny k babičce Hermíně a přijela za námi Kája.  Slovo dalo slovo a šlo se malovat :)

Káju lze opravdu obdivovat. Kdo jiný by vydržel držet a čekat, než se mé umělecké já vyřádí. S Kájou se mi dobře spolupracuje, je fotogenická, nebojí se experimentovat :) Vytvořily jsme spolu několik malůvek, ráda bych vám představila jednu z nich. 

I když to vypadá jako motýl, nenechte se zmást. Mým cílem bylo namalovat nějaké indiánské malůvky. Nechala jsem se inspirovat na netu, ale nakonec mi z toho vyšlo něco trošku jiného. I tak jsem s tímto výtvorem spokojená :) Žádné delší psaní nebude, protože právě odcházím malovat něco dalšího :)
Mějte se krásně a děkuji Vám za návštěvu.

středa 15. července 2015

Dolnokalenská pouť :)

Jsem ostuda, zase nestíhám psát články a tak dopisuji ....3. července se konala v Dolní Kalné pouť spojená s výstupem na Sněžku, kam jsem zamířila malovat dětem obličeje. Počasí bylo šílené. Bylo hrozné vedro a dusno, takže všechny děti byly na koupališti. Jaké bylo mé zklamání, když jsme s Vašíkem přijeli na místo a seděli od půl druhé do půl 8 bez jediného kšeftu. Alespoň že byl udělaný pěkný kulturní program. Nejvíce se mi v průběhu dne líbily sbory lidových tanců. Jeden byl z Vrchlabí a druhý někde z Jilemnice? Přikládám foto :) 

Jak jsem psala už předtím, dospělý a děti byly odpoledne u vody a většina lidí přišla až večer. Alespoň pak jsem mohla pár dětí namalovat. No a teď již jen pár fotek :) 

 Vašík, který mi dělá pokladníka, když maluji. Co já bych bez něj na některých akcích dělala <3
 Sbor z Vrchlabí...
 I Krakonoš přišel... :) 
 Takové vedro bylo :) Chudák Vašík, co všechno musí přetrpět.
Druhý sbor si přivedl dokonce koně :) 

 Ale koník zlobil a tak se paní máma na něj zlobila.
 Po vystoupení lidových sborů, přišli místní muzikanti a hráli na přání :) 
 K večeru přišlo na řadu vypouštění balónů, které si poslepovaly děti z modelářského kroužku.
 Už se nám nafukuje... :)







 Krásně se nám balon naštoloval hihi :) 
 Pán mi ukazoval jaký  má nový "Vozembouch" :) 
Vrcholem byl let balónem, který vyhrál nějaký pán na mysliveckém plese :)


Večer hrála Dolno - Kalenská kapela, mě se moc nelíbila. Lidi ale tleskali, tancovali a bavili se :) Hold každý máme jiný vkus :) Celkově se mi ale akce moc líbila a těším se na další ročník :)

Přeji Vám krásný týden :) Eloorka

středa 8. července 2015

Překonání vlastního strachu

Nevím, jestli jsem to sem někdy psala, ale šíleně se bojím cestovat. Vždy když mě čeká nějaká delší cesta znervozním a brzy se dostaví střevní problémy. Děje se mi tak bohužel každý týden, když cestuji do školy i ze školy domů. Proto se každému většímu cestování vlakem/autobusem vyhýbám. 

Nedávno jsem znovu četla čtyři dohody a koukala na video na youtube. Zasáhlo mě vyprávění pana Duška, který z toho že něco "Nemůžu" dělá "můžu". Mluvil také o dalších věcech, jako je mluvení s květinami. To jsem hned vyzkoušela a světe div se... orchideje mi začali kvést. Říkala jsem si, že když tohle funguje bude fungovat i víc věcí co říkal. 

Mam jednoho opravdu dobrého kamaráda, který ale bohužel bydlí 70 + km daleko. Proto jsme se viděli za dobu co se známe jen dvakrát. Jinak jsme v každodenním kontaktu. Jednou jsem se potkali na vlakovém nádraží, když jsem jela ze školní exkurze. Myslím že to bylo v prváku na střední. Podruhé když se za mnou přijel podívat do toho našeho maličkého města. Při této návštěvě, jsem mu slíbila, že i já se k němu zajedu podívat. Ale jak jsem psala již nahoře, nebylo to jen tak. 

Honza mě každou chvíli zval k němu na návštěvu nebo na celý víkend. Bohužel, dva roky jsem odmítala. Proč ? Protože jsem se bála cestovat sama...co když mi to někde ujede, co když to u něj nebude takové, jako když si píšeme? Série otázek a následné přemýšlení, které vedlo k absolutnímu vystresování mě držely doma. Posledních 14 dní, jsem se právě začala znovu věnovat věcem duchovním a právě již zmíněným čtyřem dohodám. A když Honzík napsal, jestli se nestavím, zase mi začalo hlavou proudit hromada myšlenek. Chvíli jsem se tím nechala znovu užírat a představovala si ty nejhorší možné scénáře cesty. A pak jsem si řekla a DOST! Zítra ráno prostě jedu.

Následovalo hledání autobusů a vlaků, s čím mi Honzík pomohl. Moc dobře věděl, jaké mám s tím problémy. Všechno jsme domluvili ani ne za dvě hodiny. Myslím že, kdybych měla víc času se rozmýšlet, asi by mě moje myšlenky zase zavřely doma. Ale tak se to nestalo, šla jsem brzy spát. 

Druhý den ráno, jsem vstala a rychle se zabalila. Následovala snídaně a venčení Aischulky. Asi ze mě vycítila mou nervozitu a chudák se začala celá třást, to jsem jí musela vysvětlit, že jdu do práce a zase se brzy vrátím. Čas rychle utekl a já se vydala cestou na vlak, připravená na nové dobrodružství.

V hlavě mi znělo stále to že když chci tak prostě můžu. Takže jsem nasedla na vlak (překvapivě do toho správného a jela). Cesta utekla rychle, a těsně před tím, než jsem měla vystupovat si ke mne sedli účastníci nějakého zájezdu z Německa. Zkoušeli na mě mluvit, ale já německy neumím ani slovo. Takže se nějaké povídání nekonalo, zato jsem na další zastávce vystoupila. Zrovna před výstupem mi volal Honzík, že má malé zpoždění, abych se nebála, že na mě nezapomněl. To jsem byla ráda, je vidět, jak mě zná a  ví jak bych začala panikařit. 

Honzík přijel do 5 minut a jelo se na výlet. Cestou jsem zjistila, že je opravdu dobrý řidič. Celou cestu jsme si povídali o všem možném. Takže moje očekávání že to bude schůzka upjatá, že mi bude špatně a výlet si nevychutnám se nekonalo.

První zastávka byla v lese.  Pobavila mě Honzíkova otázka: "Bojíš se výšek?" Byla jsem překvapená, kam to jdeme. Ale výšek se nějak nebojím, což bylo jedině dobře. Lesní pěšinou jsme se dostali na krkavčí skálu. 
Když jsme přešli tento úsek, doslova se mi zatajil dech. Byli jsem tak hrozně vysoko a ten výhled! 
Pod námi se rozprostíralo krásné údolí, kde protéká řeka Jizera. Našla jsem menší popisek tohoto místa, kdo by měl zájem tak zde. Na této vyhlídce jsme strávili hodně času, až mě překvapilo, jak to rychle utíká. Sem tam, jsme stáli jen mlčky vedle sebe a rozhlíželi se po krajině. Jako kdyby v tu chvíli všechno přestalo existovat a všechny myšlenky z hlavy se potichu vykradly. A tak jsem zjistila, jak je hrozně fajn i jen tak mlčet a trávit čas s někým, kdo ho s vámi trávit chce.

Po této zastávce jsme jeli k Honzíkoj domů, tady proběhla ukázka nejnovějších her na počítači a společné povídání. Když už se blížila druhá hodina, rychle jsme se sbalili a jeli na okružní jízdu po Železném Brodě. Dostalo se mi opravdu luxusní exkurze, Honzík je opravdu pyšný na to odkud pochází a je to na něm znát. Neznám nikoho kdo by toho věděl tolik o svém městě. Tuto okružní jízdu jsem si opravdu užila, stihli jsme projet snad celý Brod :) Možná se ptáte, proč jsme nešli pěšky... bylo to proto, že bylo strašné teplo a Brod je samý kopec. Po takové exkurzi jsme jeli kolem Malé Skály. Všude bylo spoustu lidí, kteří jezdili na raftech. Kousek dál byl vidět skalní hrad Vranov - Pantheon. Přikládám foto z netu
Bohužel, čas byl neúprosný a tak jsme zamířili na vlakové nádraží. Tady mi Honzík pomohl najít ten správný vlak, došlo na loučení a mě bylo líto, že má návštěva zde končí. Poslední obejmutí, a jela jsem o pár zastávek dál, kde si pro mě přijel Vašík. Společně jsme sjeli na nákup a pak na koupaliště. No a tak došlo k tomu, že jsem překonala svůj vlastní strach, snad ne naposled.

 Byl to opravdu krásný den. Domů jsem přijela celá nabitá energii a štěstím. Měla jsem velikou radost z toho, že jsem zvládla sama jet vlakem a viděla Honzíka. Těším se, až zase někam vyrazím. 

Mějte se krásně a děkuji za milé návštěvy.


středa 1. července 2015

Bostonský sraz Jinolice

20. 6. jsme s mamkou a přítelem navštívili sraz Bostonského teriéra. Byl to již 6. ročník, my zde byli poprvé a můžu říct, že za rok jedeme znovu!

Všechno začalo tím, že mě mamka pověřila abych si vypsala trasu, kudy pojedeme. Protože cestu až do Jičína tak nějak znám, vypsala jsem to jakoby až za Jičínem...což byla trošku chyba!

Cesta do Jičína probíhala zcela v pořádku, přesně jak jsem předpokládala. Pak nastalo objíždění, které se mi začalo nějak míchat na té mé provizorní mapě. Stále jsem hledala, kdy najedeme na takovou smyčku...ale jako ona nepřicházela a tak jsme si to vesele svištěli na Mladou Boleslav... 

No zachránilo nás to, že mi mamky manžel nainstaloval do mobilu GPS. Vřele všem doporučuji aplikaci Sigic! Nakonec jsme se pomocí ní vymotali zpátky a i dojeli na místo! :) Oh, jaký úspěch.

Mamka, stále nevěřící po dojezdu podezíravě prohlížela okolí. Když tu náhle, kde se vzal, tu se vzal Boston! Obě jsme vypískli, protože to bylo po roce poprvé, co jsme viděli živého Bostonka. No a pak to šlo rychle, ani jsme je nestíhali počítat. První co jsme hledali, bylo nahlášení se. To šla zařídit mamka, registrovala nás a přihlásila do soutěží, zatímco já jsem šla hledat Aischulky rodinu. Našli jsme je hnedka na pláži. Následovalo společné povídání, obdivování pejsků a aportkování. Naše Aischulka po roce bohužel svou rodinu moc nepoznávala. Ale měla radost z toho, že je kolem spousta pejsků stejné velikosti.

Následoval program. První byla soutěž o nejrychlejší přivolání, tam jsme se nejprve nepřihlásili, ale když jsem si vzpomněla, jak je naše malá úžasná, dodatečně jsme do toho šli. Nikdy jsme pejska neměli, nikdy jsem tudíž nesoutěžila a tak jsme udělala hned na začátku chybu. Mamka držela Aischulku na začátku měřeného úseku a já šla na konec... jenže Aischulka mě neviděla odcházet, takže když jsem jí volala hledala mě, ale nevyběhla...nevěděla kam. Nakonec mě mezi všemi našla a přiběhla, ale na nějaký dobrý čas to nedalo. 

Druhá soutěž byla agility dětí- tu jsem bohužel neviděla. Zrovna jsme naháněli něco k svačině a mamka se usmyslela že si dáme langoše... protože obsluha byla naprosto neschopná a dokonce na nás zapomněla, tak jsme čekali neuvěřitelných 35 minut na 3 langoše. A ještě byli hnusný... :(

Následovala soutěž pekelná výzva! To bylo docela těžké, pejskové měli ve vymezeném úseku za úkol proběhnout trasu plnou pamlsků (salámy, piškoty, konzervičky), plyšáků a hraček. Snad na každém půl metru byla nějaká nástraha. Samozřejmě se zase měřil čas. Tentokrát jsem šla před Aischulku a řekla jí ,, Půjdeme spolu, pojď"  a ona už chtěla běžet jako střela za mnou. Mamka ji poprvé držela jen z lehka, netušila, že vystřelí jako blesk. Takže jsem se musela v půlce trasy vrátit, abychom vůbec úspěšně odstartovali. No druhý pokus byl úžasný. Aischa běžela jako zapálená střela, vůbec si nevšímala nějakých kravin kolem. Lidé nám tleskali, protože ne každý Bostonek takto zvládl běžet. 

Poslední soutěž, které jsme se účastnili "Bostonek šikulka". Šlo o to, předvést s pejskem co nejvíce triků. A jak se nám vedlo? Aischulka byla úžasná, vůbec si nevšímala ostatních pejsků, vyloženě na mě i na mamce vysela :) Nakonec jsme se bohužel nedostali na stupeň vítězů. I tak jsem byla ráda, protože jsme to zkusili a okoukali spoustu nových triků, které budeme do dalšího roku trénovat :)

A teď již jen pár fotek:
aportkování na pláži, Aischulka a její maminka
Pestaurace
Menu v Pestauraci; bylo super, že jste přišli, oni dali pejskoj na menu vždy malou kapičku šťávy z konzervy a on podle toho co oblízl tak si vlastně objednal :) Pak mu to bylo naservírováno na ten černý stůl s vodou a piškoty.

nejrychlejší přivolání
pekelná výzva
Já a Aischulky maminka Bibi a mamka s Aischulkou

Po závodech, kdy jsme čekali až vystoupí i ostatní pejsci. Tuto sobotu bylo hodně deštivo, samé přeháňky a to naše maličká špatně snáší. Proto je na poslední fotce v bundičce, která má kapucku. Nesnáší když jí prší do oušek. Je to taková malá rozmazlená psí holčička. Hrozně moc jí milujeme a musím říct, že byla vážně skvělá :) Takže se všichni těšíme na další rok a již začínáme trénovat nové triky :) Tolik asi ke srazu, jezdíte vy se svými mazlíčky na nějaké srazy? Jak se vám tam líbí?
Děkuji vám za návštěvu a milý komentář.