Malování na tričko /Painting T-shirt Game of Thrones

Po dlouhé době jsem zase zasedla za stůl a malovala na tričko. Bylo to na přání Pavla (mamky manžel), který začal chodit do posilovny. Protože tam chodí už přes rok nabral svalovou hmotu a věci mu začali být malé. Jeho oblíbené trička mu najednou nešla...

Z toho důvodu jsme spolu nakoupili trička v pracovních oděvech a já se rozhodla, že mu je předělám na ty stará oblíbená. Ty byly koupeny na internetu za 500 - 800 ,-. Přijde mi to hodně drahé na to, že to je tištěno strojem... Takže jsem udělala následující...

1) Našla jsem si ty předražená trička na internetu a vyfotila si přiblíženou stránku do počítače (Printscreenem- na klávesnici zkratka PrtSc).

2) Uloženou fotku jsem otevřela v malování a ořízla pryč všechno co tam nemělo být, tak aby mi zbyl jenom obrázek co je na tričku.

3) Takto jsem si to uložila jako nový obrázek a dala tisknout.

4) Hotový obrázek a kopírovací papír jsem si přilepila pomocí malířské lepící pásky na dobře vypnuté tričko. Já vypínám přes "Velkou knihu her", ale vhodnější by bylo nějaké prkno. 

5) Následovalo vytlačení obrysů obrázku, tak aby se obrázek přenesl na tričko. Poté jsem všechno sundala a předlohu si nalepila na dobře viditelné místo.

6) A nyní začíná ta část, kdy beru do ruky štětce a celá natěšená jdu tvořit! Po dokončení nechám zaschnout a pak jen 5 minut přežehlím žehličkou na nejvyšší stupeň který tričko snese. V mém případě bavlna.

A jaké tričko jsem tvořila? :) 

Tady je tričko v průběhu malování...

 Konečný výsledek je již zde:

V plánu jsou další trička :) Těším se, až se s vámi o to podělím. Děkuji za návštěvu a pomalu odcházím zase něco tvořit :) Mějte se krásně 

Svatovavřinecká pouť Jilemnice

Další pouť - další malování. Na Porciunkuly mě pozvala jedna paní na pouť kam jezdí již několik let, abych jim tam taky malovala.

V podstatě zařídit si místo je vždy stejné. Napíšete E-mail do Infocentra daného města, tam vám řeknou kdo je zřizovatelem poutě a vy už jen zavoláte. Většinou je zřizovatelem chlap okolo 30-50 let, který řekne "Určitě by to bylo možné, přijďte si v sobotu okolo 5 popř. 6 ráno a domluvíme se."

Pak tedy přijdete v sobotu ráno a hledáte pána, který se tváří že mu tam všechno patří a je kolem něj stále velký hlouček lidí. Následuje vyčkávání a nenápadné otravování, abyste mezi prvními dostali to nejlepší místo.

Tento víkend to však bylo trošku jiné, přijeli jsme na místo dřív než jsme měli (nevím jak se to povedlo, většinou všude jezdíme na čas nebo déle). Takže jsme šli na náměstí, tam skoro nikdo nebyl, obešli jsme si ho a narazili na vysmátého pána. Pán měl v ruce plánek města a propisku. Kolem něj bylo jen pár lidí. Tak jsme se taky přidali. Po vystátí fronty, jsme si podali ruce a šli si vybrat místo. Pán byl nadšený protože letos jim tam nikdo jiný malovat nepřijel, dokonce mi poradil, kde by bylo dobré mít stánek. Bral v potaz i to, jak se bude točit sluníčko, abychom byli ve stínu. Byla jsem z něj nadšená :)

Když jsme si vybrali místo nastal čas vybalování a seznamování se sousedy stánkaři. Udivilo mě, že jedna paní byla až z Prahy a prodávala domácí marmelády. Ptala jsem se, v kolik vstávala a prý už v 1 hodinu. To mi přišlo hrozné, já jsem nadávala, že musím vstávat ve 4 ráno :)

Den pak ubíhal rychle, jen bylo takové vedro, že lidé nechodili. Byla jsem z toho smutná, protože kdyby to tak bylo celý den tak si nikdo z nás tam nevydělá ani na náklady... Díky tomu jsem však poznala, jak se takový stánkaři podporují. Neustále někdo chodil, utěšovali se navzájem, že třeba navečer lidé ješte příjdou... Nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni sbalili v 6 večer, protože opravdu nikde nikdo nebyl. Jen přes den přišlo něco málo lidí. Rodiče se ptali dětí, jestli chtějí namalovat, ale nechtěli. To jsem se divila...asi až takové teplo bylo. 

No když jsem se na to tak koukla večer, něco málo sem si přeci jen vymalovala...ale litovala jsem stánků kolem, dle mého si ta slečna z Prahy nemohla vydělat ani na benzín :/ 

Před touto poutí jsem si do portfolia zařadila nové obrázky. Měla jsem radost, když si je děti vybraly. Jeden na ukázku :)

Musím se Vám pochlubit, jakou jsem měli výbornou malinovku. Byla to domácí limonáda z cukrárny "U Kateřiny". Moc nám chutnala a tak jsme se rozhodli, že si doma taky takovou budeme dělat.

No a teď se jdu podívat co je nového u Vás :) Děkuji za milé návštěvy a komentáře. 

Další zážitková brigáda - Porciunkule 2015

Letošní ročník naší Porciunkule jsem si nemohla nechat ujít. Ale protože se nerada "kolotočuju" a tlačím mezi lidmi vzala jsem to po svém. 

Týden před začátkem mi začalo vyřizování povolení, abych mohla malovat děti na obličej. Letos to bylo šílené, posílali si mě mezi s sebou snad týden. Už to vypadalo, že ani nebudu moci malovat. Protože prostě nebude nikdo, kdo by mi pronajal kousek toho volného fleku, kde bych rozbalila stolek.

Nakonec se mi vše podařilo stihnout a šla jsem malovat do parku. Musím říct, že se mi tam moc líbilo. Děti se chodili malovat skoro celý den, takže jsem ani nevěděla kolik je hodin :) Vždy měli takovou radost, když se na sebe koukli do zrcátka. V sobotu jsem malovala dokonce jednoho kluka až v půl 9 večer pod lampou :)

Jinak jsem si objednala profi štětce na malování, tak se hrozně těším, až přijdou! Dle ceny by měli malovat jedna báseň... :) 

Pokud se chcete podívat na více fotek včetně ohňostroje můžete zde. Fotky fotila paní Angela :)

Perlička na závěr: Přišel ke mne kluk s rodiči, kterému mohly být tak tři roky. Prohlížel si katalog a vybral si takovou velkou zelenou příšeru, která je přes celý obličej. No prostě paráda na tak malého kluka... Maminka mu to hned začala vymlouvat a nakonec se dohodli, že mam nakreslit strašidelného čertíka. Tak jsem se do toho pustila, nakreslila rohy, červený celý obličej, velkou černou pusu a do ní obrovské zuby (skoro od ucha k uchu). Když jsem pak skončila a kluk se podíval do zrcátka přišlo mi, že se mu chce brečet. Nakonec to ale rozdýchal a ještě se smál, že doma vyděsí babičku.

Další článek bude již z další brigády :) Mějte se krásně a přežijte ve zdravý tyhle vedra.

K prameni Labe

Den po brigádě na triatlonu se mamky manžel rozhodl, že si uděláme rodinný výlet k prameni Labe. Nápad to byl úžasný, protože jsem již skoro rok ne-li dva měla potřebu vystoupat na nějaký pořádný kopec. Nevím ani proč ale prostě jsem musela :)

Takže jsme se o pul druhé po obědě sbalili a jeli :) Vzali jsme s sebou Aischulku, aby taky viděla odkud teče ta voda, ve které se teď již ráda cachtá. Dělala jsem si starosti, že to nevyjdu, ale Pavel to vymyslel mazaně!

Přijeli jsme autem na Horní Mísečky, kousek popošli a nasedli na autobus. Ten nás vyvezl k Vrbatově boudě. Odtud již začalo naše putování za pramenem Labe. To bylo něco úžasného... i Aische se líbil výhled..dokonce tak moc, že se v nepozorované chvíli přiblížila HODNĚ na kraj.

 Mamka a Pavol :) 

 Maminka, Aischa a já :)

 Maminka odvážlivec. Dělá se jí špatně z výšek, ale přesto se odvážila jít na vyhlídku.

 Občerstvení po cestě :)

 Pohled na Labskou boudu 

 Našli jsme znak našeho města :))

Konečně u pramene :) 

Cestou na autobus, jsme zjistili, že autobusy zde jezdí jen do 17:00. Což byl docela problém a báli jsme se, že půjdeme domů pěšky :). Pro představu, k prameni Labe jsme šli cca 1 hodinu a pár minut. Bylo to možná kuly tomu všemu focení :) Na návrat zpátky jsme měli 45 minut. Takže jsme cestou popobíhali :) Bylo to šílené, strašná zátěž pro kyčle. Nakonec jsme to ale stihli. Je pravda že nebýt hodného řidiče tak jdeme pěšky. Když viděl jak zoufale máváme, zastavil v zatáčce a chvíli na nás počkal. 

Výlet to byl ale skvělý a moc se  těším, kam se podívám příště.