Svatovavřinecká pouť Jilemnice

Další pouť - další malování. Na Porciunkuly mě pozvala jedna paní na pouť kam jezdí již několik let, abych jim tam taky malovala.

V podstatě zařídit si místo je vždy stejné. Napíšete E-mail do Infocentra daného města, tam vám řeknou kdo je zřizovatelem poutě a vy už jen zavoláte. Většinou je zřizovatelem chlap okolo 30-50 let, který řekne "Určitě by to bylo možné, přijďte si v sobotu okolo 5 popř. 6 ráno a domluvíme se."

Pak tedy přijdete v sobotu ráno a hledáte pána, který se tváří že mu tam všechno patří a je kolem něj stále velký hlouček lidí. Následuje vyčkávání a nenápadné otravování, abyste mezi prvními dostali to nejlepší místo.

Tento víkend to však bylo trošku jiné, přijeli jsme na místo dřív než jsme měli (nevím jak se to povedlo, většinou všude jezdíme na čas nebo déle). Takže jsme šli na náměstí, tam skoro nikdo nebyl, obešli jsme si ho a narazili na vysmátého pána. Pán měl v ruce plánek města a propisku. Kolem něj bylo jen pár lidí. Tak jsme se taky přidali. Po vystátí fronty, jsme si podali ruce a šli si vybrat místo. Pán byl nadšený protože letos jim tam nikdo jiný malovat nepřijel, dokonce mi poradil, kde by bylo dobré mít stánek. Bral v potaz i to, jak se bude točit sluníčko, abychom byli ve stínu. Byla jsem z něj nadšená :)

Když jsme si vybrali místo nastal čas vybalování a seznamování se sousedy stánkaři. Udivilo mě, že jedna paní byla až z Prahy a prodávala domácí marmelády. Ptala jsem se, v kolik vstávala a prý už v 1 hodinu. To mi přišlo hrozné, já jsem nadávala, že musím vstávat ve 4 ráno :)

Den pak ubíhal rychle, jen bylo takové vedro, že lidé nechodili. Byla jsem z toho smutná, protože kdyby to tak bylo celý den tak si nikdo z nás tam nevydělá ani na náklady... Díky tomu jsem však poznala, jak se takový stánkaři podporují. Neustále někdo chodil, utěšovali se navzájem, že třeba navečer lidé ješte příjdou... Nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni sbalili v 6 večer, protože opravdu nikde nikdo nebyl. Jen přes den přišlo něco málo lidí. Rodiče se ptali dětí, jestli chtějí namalovat, ale nechtěli. To jsem se divila...asi až takové teplo bylo. 

No když jsem se na to tak koukla večer, něco málo sem si přeci jen vymalovala...ale litovala jsem stánků kolem, dle mého si ta slečna z Prahy nemohla vydělat ani na benzín :/ 

Před touto poutí jsem si do portfolia zařadila nové obrázky. Měla jsem radost, když si je děti vybraly. Jeden na ukázku :)

Musím se Vám pochlubit, jakou jsem měli výbornou malinovku. Byla to domácí limonáda z cukrárny "U Kateřiny". Moc nám chutnala a tak jsme se rozhodli, že si doma taky takovou budeme dělat.

No a teď se jdu podívat co je nového u Vás :) Děkuji za milé návštěvy a komentáře.