Leden
V lednu bylo zkouškové, jako každé jiné avšak pro mě trošku více v klidu. Sestěhovali jsme se s Vítečkem k sobě na koleji a začali se snažit skloubit naše dva světy v jeden. Rozuměj že skloubit svět hudebníka a výtvarníka nebylo jen tak. Zjistili jsme, že máme až moc materiálních věcí na ten kolejní pokoj. A tak se začala kamarádit kytara, klávesy a věci na malování. A tak se kluci uskromnili, abych měla svojí vlastní skříň na chodbě, kde bude malý ateliér. Spolu se mnou se k nim do bytu nastěhovalo spoustu dekorací a taky fantastický pan lišák, kterého mi bylo líto vyhodit po zápočtu. A tak tam začal žít s námi všemi. Moc se mi tam líbilo bydlet, spolubydlící byli super ať už Krasoň, který neustále cvičil a pohazoval vlasy či jeho spolubydlící upír, který naopak vlasy neházel, ale o to více šplhal z okna ven nebo Matěj, který pro jistotu byl většinu času v Krásné Studánce. S tou svou vílou. Tomáš byl sám a tak se často chodil kamarádit s Vojtíkem a k nám do pokoje. I proto jsme se vydali společně na výlet do Budyšína, který byl ještě vánočně vyzdobený. Byl to můj druhý výlet do Německa a první větší s Vítečkem.
Únor
V únoru jsme si odletěli na dovolenou, naší první společnou a to do Krakowa. Dozvěděli jsme se totiž o tom, jak a kde sehnat levné letenky a našli společně chuť jet na low cost dovču.
Krakow byla jasná volba, kdyby se něco pokazilo bylo to domů autobusem pár hodin. Koupili jsme si letenky za 500,- ubytování i se snídaní v hostelu a letělo se. Po příletu na nás čekal šok, protože u nás doma už nebyl žádný sníh a v Polsku ho měli dost a taky inverzi. Takže jsme přijeli někam, kde bylo vlhko, mlha a zima. Počáteční nadšení se malinko vytratilo a čekala nás dlouhá cesta do města z letiště. Zjistila jsem, že polštině už nerozumím tolik, jako když jsem byla malá. Po příjezdu do Hostelu, jsem zjistila, že nevím, co to ten hostel je :D A tak mě čekalo překvapení v podobě ubytování v pokoji Metrix, kde s námi sdílely pokoj různé holky. Jedna z Německa se kterou se moc hezky povídalo, druhá z Argentiny, která se sama vydala procestovat Evropu, aby o tom mohla doma vyprávět a uměla jen základní angličtinu a poslední, kterou jsme viděli vždy v šest ráno a v jednu večer. Zjistili jsme, že je Krakow nádherné město a že se nám líbí snad každá jeho část. Jak hlavní náměstí, které mě okouzlilo svou historií a obchůdky uvnitř velkého ,,market place" tak i jeho židovská část, kde měli asi to nejvíc hipsterské zázemí, co jsem letos viděla. Za zmínku stojí naše zkušenost s prohlídkou města zdarma. To byla pecka, týpek uměl fakt hezky anglicky, ukázal nám všechna krásná místa ve městě, tipy na ušetření peněz a povídal opravdu zajímavé historky. Na konci však přišel s tím, že kdybychom chtěli tak ať dáme nějaké peníze, že je to jeho práce a žije jen z toho, co mu kdo dá... dali jsme mu na naše studentské poměry dost peněz a on se obořil, že z toho si oběd nekoupí. Trošku pokory jsme čekali...marně. Shodou okolností jsme tu byli v den, kdy Poláci slaví Tlustý čtvrtek a tak se všude v každé kavárně/pekařství či obchodě prodávaly speciální koblihy. Třeba s karamelem, plněné krémem, marmeládou, polité čokoládou, obalené v cukru... to byl den :)
Do Krakowa jsme se zamilovali a tak přemýšlíme, kdy se zase vrátit. Jídlo dokonalé, památky nádherné, Poláci všichni moc milý, ochotný pomoci a klid...a ten pocit, že jsme někde samy na dovolené. Ten odpočinek.
Březen
V březnu jsme už byli na prvním společném plese. Tomu předcházelo několik hodin trénování v pronajaté tělocvičně na kolejích, protože jsem neuměla tancovat. Šli jsme na maturitní ples mé střední školy. Bylo to skvělý, tancovali jsme jak klasické tance, tak klasické disko. Pozdravila jsem všechny oblíbené učitele a dokonce některé spolužáky jak ze střední tak ze základní školy. Musím říct, že jsem na nás byla pyšná. Na něj... na to, jak se choval, jak mu to slušelo.
Ke konci měsíce jsme šli na ples znovu. Tentokrát na ples Technické Univerzity v Liberci. Kupovala jsem nám lístky dlouho do předu a moc jsme se těšili. Ideální místo, balkon, prostřední stůl, blízko na toaletu i na bar. Přišli jsme tam, usadili se a přišel k nám ,,bodyguard", že by nás chtěl jen předem upozornit na to, že s námi bude sedět rektor celé univerzity i s manželkou. Paráda. Absolutně jsme netušili, jak se chovat, jestli se jako vstává, když ředitel příjde, nebo jestli jen stačí pozdravit. Vše se zvládlo s grácií a večer byl krásný. Vyhráli jsme dokonce nějakou tombolu, vtipné bylo, že většina věcí byla takových, které jsme opravdu potřebovali či se hodili.
Duben
Duben začal návštěvou Media v Poličce u Svitav. Byla to moje první zkušenost s paní Nováčkovou, o to byla intenzivnější a vím, že se v příštím roce určitě zase uvidíme. Dozvěděla jsem se všechno, co jsem chtěla vědět, aniž bych musela pokládat otázky.
V dubnu jsme se taky zúčastnili Mistrovství republiky v malování na obličej a tělo. Přišli jsme do kategorie malování na obličej v pátek a v sobotu na malování na tělo. Téma bylo "Miths and legends". V pátek jsme soutěžili v profi kategorii mezi soutěžicíma z Irska, Čech, Neměcka, Ukrajiny... Vybrala jsem si téma Krakena a takto ho namalovala
Všem se moc líbila malba a vyhráli jsme s ní 2. místo. První místo uteklo jen o jeden bod :) Byla jsme z toho v šoku, nikdy bych neřekla, že se můžu dostat až na stupeň vítězů. Amatér, který se poprvé dostal někam na soutěž. Opravdu to byl šok a obrovská euforie.
Druhý den jsme již šli na soutěž v malbě na celé tělo. To jsem předtím vůbec nikdy nedělala, jen se vždy dívala na ty frajery, kteří to umí. Doma jsme od ledna trénovali každý týden alespoň jednou malovali, abych si zvykla na to, že na zádech není moc vodících linií, že na nohách jsou chlupy a nejhorší zjištění přišlo s tím, že na trenýrky se nedá malovat. To byl jako podraz, protože i ty se musejí hodit do malby. Jak to dopadlo?
Vymalovala jsem první místo v kategorii Open Start. Nebudu tu nic nalhávat, splnil se mi sen, který jsem měla od patnácti let. Já jsem se dostala na soutěž a měla úspěch. Můj úžasnej, dokonalej přítel mi dělal modela, naučil se pózovat, držet, radit, uklidnovat a hlavně tančit. Ano, musel celý den stát na místě, než jsem namalovala, co jsem potřebovala. Pak se šel nechat prohlédnout od poroty, nafotit do novin jak českých tak zahraničních a procházel se po Veletržním Paláci v Praze jen v trenýrkách. Lidé však ani nevnímali, že by byl skoro nahý, chtěli se s ním fotit, fascinovalo je to. A mě fascinovalo to, že se moje práce někomu líbí. To byla asi ta nejhezčí odměna a následné vyhlášení výsledků už byla jen třešnička na dortu. Jsem pyšná, jsem pyšná na nás... na sebe. Plním si svůj sen.
Na konci měsíce jsme se pak šli ještě podívat na Výrovku. Vzali jsme to ze Špindlu a bylo to poprvé, co jsem šla s Víťou a jeho bratry na tůru. Myslím, že asi na nějakou dobu i naposledy :) Kluci jsou o dost víc natrénovaní a tak na nás museli půl hodinky čekat na vrcholu, než se mi uklidnilo astma a došli jsme :) Miluju výhledy a tak tenhle výlet byl to pravé ořechové :)
Květen
Dokončovala jsem praxi v MŠ, chodila na brigády a dokončila snad všechny možné zkoušky ve škole. Začaly prázdniny. Pořádně dlouhé prázdniny, kdy jsem se musela odstěhovat z kolejí domů a Víťa tam zůstat. Po tak dlouhém spolubydlení to bylo těžké, hodně hodně těžké.
Červen
Začátek měsíce byl ve znamení brigád a Víťova koncertu. Ten byl moc hezký, vůbec jsem netušila, co vlastně hraje a kde hraje, když mi říkal, že má dvě kapely. Konečně přišla ukázka..a byla super :)
V polovině měsíce mě z prázdnin vyrušil povinný cyklistický kurz, kde jsem si sáhla na vlastní dno.Kurz na týden, bez dna volna, 6 pohybových aktivit denně. Kolo, kanoe, střelba z luku, orientační běh, celodenní výlet na kole, celodenní výlet na lodích, házení s talířem, kurz první pomoci, kurz táborového vybavení. Po týdnu jsem byla psychicky i fyzicky vyčerpaná, ale se zápočtem. A co si budeme namlouvat s pořádnou fyzičkou. Nevěřila bych tomu, ale když se divám zpátky dost mi to dalo. Jen jak nebylo volno nikdy pořádně, tak se člověk moc neseznámil se spolužačkama, ani si neužil srandy.
Konec měsíce jsme si dali se sérii přednášek Tedx, kdy jsme si poslechly nové pohledy na svět. Nejvíce nás zaujala Andy z Fit Fab, kterou jsme si poté našli na internetu a Víťa začal s ní cvičit program na zpevnění těla, který je zdarma a v češtině.
Červenec
Výšlap na Sněžku, samy dva a svačina.
A vlastně taky trošku sobí cestovatel. Cesta byla nádherná, jen mě překvapilo kvantum lidí, kteří na Sněžku chodí :) Výlet byl celodenní, nebylo kam spěchat. Nádherné výhledy, tentokrát se to obešlo bez většího astmatického záchvatu, byla jsem nadšená a šťastně unavená.
Taky moje oblíbená autorka vyhlásila výzvu, nakresli to svým stylem. Kdy ona namalovala na počítači obrázek modro vlasaté dívky, které se ve vlasech proháněly rybičky. Umělkyni sleduji již až pět let a tak jsem se toho chytla. Malovat umím spíše na obličej a tělo a tak jsem se do toho vrhla. Největší štěstí bylo, když mi ona sama odepsala.
Druhá dovolená. Letenky jsem dostala v dubnu k narozeninám. Letíme do Bruselu. Pocity jsou rozporuplné, letíme někam, kde Víťa projížděl, kde se mluví francouzky i anglicky. První komplikace ještě před odletem byla, když jsme zjistili, že Brusel má dvě letiště a my máme letenky na to hodinu vzdálené. Transfer z letiště do města byl dražší než letenky samotné. Cedule v Bruselu si z nás taky dělali malinko srandu, protože ukazovali i na druhou stranu. První den jsme prošli centrum, tu jednu větší polovinu a šli pěšky na airbnb. Mysleli jsem, že to jako bude procházka, koukali se na mapu a zdálo se to fakt kousek. Nakonec z toho byla cesta přes hodinu pěšky a my za ten den ušli 33 km... já v šatech a sandálkách. Výborný. Na pokoji byla postel manželská s roštem z pér, takže když se lehlo tak nevím, jestli jsem ležela víc na posteli nebo na Víťovi či on na mě? Nakonec jsme hodily matraci na zem a spali na ní. Luxusní byla terasa, kde sic nebyly židle, ani výhled ale takový domácí dvoreček. Večer jsme si tam dali ručník a seděli...a přemýšleli o Bruselu, o nás, o hvězdách o budoucnosti.
Zatím tu mam psané samé negativa, ale jako nenechte se splést. Moc dobré bylo jídlo, ty jejich vafle to je taková dobrota. Chutala nám i belgická čokoláda a pralinky. Navštívili jsme Atomium, viděli čůrajícího chlapečka, králův palác, univerzitu, náměstí, kostely, čínské město a spoustu dalších. Nevím úplně, jestli bych se sem chtěla vracet, ale byla to skvělá zkušenost, která mi ukázala jaký jsme. Že on je schopný číst v mapách a já že když jde do tuhého se domluvím i s někým, kdo nemluví cizí řečí. A hlavně, že se na sebe můžeme spolehnout.
Srpen
Těžký čas pro nás. On pracoval v týdnu, já o víkendech. Našli jsme si však jeden den, kdy se nám povedlo jet na výlet.
Vlakem.. na Frýdštejn a Malou skálu. Vlakem to je jeho, to já neumím a on je můj hrdina, který ví do kterého nastoupit o jakou slevu si říct a kde vystoupit. A co víc, dokáže hlídat čas, aby nic neodjelo.
Kolem Malé skály totiž jezdíme vlakem do školy a mě se ten pohled vždy moc líbil. A tak se plán na tenhle výlet vlastně tak zrodil sám :) Stálo to za to, nádherná příroda, výhledy a výškové přetížení? Dalo mi to trošku zabrat. Konec výletu jsme zakončili půjčením koloběžek. Na takto velké jsem jela poprvé a byl to teda adrenalin. Podepsali jsme nějakou smlouvu o výpůjčce kolobežky a jelo se. Po 20 minutách jízdy jsme dojeli k vysokorychlostní silnici a cyklostezka nám zmizela. Tak jsme trošku poznali, že jsme vlastně zabloudili a že možná budeme platit pokutu, za pomalé vrácení. Byla to jízda! Všechno jsme stihli včas i vlak domů :) Jsem na nás pyšná, jak to tak šlo a kolik srandy jsme si užily :)
Září
Prvního září jsme se byli rozloučit s létem a přivítat školní rok na 1. Vrchlabském Flérjarmarku. Sice celý den pršelo, ale lidé byli milý a prodejci přivezli krásné věci. Následovala praxe v první třídě, která uběhla jak lusknutím prstu. Pak už nastalo dlouho očekávané stěhování do zimního sídla. Tentokrát spolu od začátku, společně jsme řešili, kam co dáme, aby to bylo pro oba dostupné a pohodlné. A tak vznikl náš krásný pokoj, kde se oba cítíme doma. Doma je tam, kde přijdeš a můžeš odpočívat. Kde nemusíš dělat nic, a cítíš se tam jako u maminky v bříšku. Máme sice společně jednu místnost, ale je tam všechno. Hudební koutek, výtvarný, pracovna, obývák, ložnice. Letos tam jsou i květiny, živé... Kvítek můj se o ně totiž stará taky v době mé nepřítomnosti. Tak se nemusím bát, že by mi tam pochcípaly. Na zdi taky už nejsou jenom černé plakáty a street art, ale přibyl můj oblíbený plakát, který je přehnaně barevný a jmenuje se "Tam, kde je dobře".
V září jsme navštívili Operu, mojí první a byla to Popelka v podání Libereckých umělců. Moc mě to bavilo až na hlavní hrdinku, ta byla bohužel nejméně sympatická. Kostýmy, kulisy, propriety fakt nádhera. Začali jsme znovu jako Špekulanti chodit na hospodské kvízy a vyhrávat. Na fotce je jen část teamu.
Taky za vzpomínku stojí výlet do Jíčína města pohádky, kde jsme se byli podívat na našeho spolubydlícího Tomáše. Ten nám ukázal náměstí s krásnou věží.
Říjen
Kromě školních povinností jsme se šli nechat zamknout do únikové místnosti. Poukázku na hru vyhráli kluci s Nikčou na hospodském kvízu. Musím říct, že to bylo pro mě poprvé a ze začátku jsem se hodně bála, aby na nás někdo někde nevyskočil. Pak jsme ale spolu začali hodně komunikovat a záhadu vyřešili v rekordním čase. To všechny moc nabudilo a tak jsme souhlasili s tím, že si zahrajeme ještě jednu, tentokrát hororovou. Já se teda šíleně bála, jako fakt moc. A myslela jsem, že ani nenastoupím. Odvedli nás tam se zavázanýma očima po tmě a co se dělo pak bylo šílený. Psychicky jsem to nezvládla a musela se nechat vysvobodit. Moc mi pak pomohlo sedět tam s panem organizátorem a sledovat jak ta hra funguje, že to vlastně dělá on. Vtipný mi pak přišlo, když jsem si vzpomněla, že se mi o tom zdálo asi tři měsíce předtím. Ráno jsem to vyprávěla hned Vítovi, že jsem měla noční můru a ona se pak stala skutečností. Taky si na to vzpomněl a bylo to takový creepy.
Taky jsem začala dělat trenéra v městském bazénu. Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím. Moc mě to baví, baví mě sledovat pokroky dětí.
Nesmím zapomenout zmínit výlet na Kozákov, kde jsme jako lovci výhledů našli další nádheru. Tentokrát již podzimní.
Po Kozákově byl výlet v Praze. Sama jsem se tam bála jet, nevyznám se v metru, v ulicích, je tam hodně lidí. Ale takhle ve dvou je to nádhera. Víťa zná hlavní cesty skrz město a taky jsme si nakoukali díly průvodce Honest Guide na streamu a tak se vyhnuli turistickým pastím.
Další hezký moment v září bylo tradiční dlabání dýní v Hostinném, kde jsem malovala děti na obličej. Tuto akci mam moc ráda, protože mají všichni dobrou náladu a celé město je pomalované :) K večeru jsem pak přejela do Rudníku, kde jsem pomohla dotvořit masku pana Sedláčka. Naživo jsem lepší ještě neviděla.
Pan Sedláček
Já, když jsem trénovala, abych mu to druhý den uměla namalovat.
Listopad
V tomto měsíci jsme navštívili divadlo "Shakespeare ve 120 minutách ve třech mužích" a bylo to hezký. Viděla jsem to již podruhé a bavilo mě to, Víťa měl premiéru a prý to ušlo :) Je to hold velmi moderně pojaté :) Druhý den se pak šlo na řemeslné trhy, kde jsme nakoupili první dárky pro příbuzné k vánocům. Jsem vždy nadšená, když nemusím kupovat dárky v supermarketech. Navštívila jsem Montessori základní školu a zjistila, jak funguje toto alternativní vzdělávání. Taky jsme šli znovu do divadla a to na druhou premiéru Vánoční koledy. Až v divadle jsme poznali z programu, že to je baletní představení. Nejdříve jsme se trošku děsily, že to bude další balet jako spící krasavice, ale viděli jsme ten nejhezčí balet za celou dobu. Tancovaly děti i dospělí, nádherné kostýmy a práce s projektorem. Strašidelné, poutavé neskutečně pohádkové. Příští rok bychom chtěli jít znovu. Měsíc byl završený koncertem k desátému výročí Big Bandu ve Vrchlabí, kde Víteček hrál na kytaru. Taky celý koncert perfektně uváděl. Nejdřív jsem koncert moc nepochopila, zdál se mi dlouhý a nudný, pak však přišla Víťova učitelka a dala se se mnou do řeči. Pochopila jsem celou pointu koncertu a jak speciální večer to byl. Přišla včas a já se těším, až se s ní zase uvidím třeba na dalším koncertě příští rok.
Měsíc ukončoval koncert Ondřeje Havelky s jeho kapelou Melody Makers. Moc hezký večer to byl :) A doma přibyl nový člen domácnosti - malý pejsek Izzie.
V průběhu celého měsíce jsme chodili pouštět draka, protože není nic hezčího, než chvíli vypnout a vrátit se tam, kde člověk dřív možná ani nebyl.
Prosinec
V prosinci jsme slavili Víťovi narozeniny, trošku netradičně. V polovině prázdnin jsem mu jako překvapení koupila lístky na Fantoma Opery, který se konal v Praze. Není totiž skoro dne, kdy by se nezpíval doma při čemkoliv :) (trošku přeháním, ale fakt ho miluje). Asi jak jsme byli rozmlsaní kulturou z předešlého měsíce nás paradoxně ,,událost roku" nechala malinko chladnými. Co však musím vyzdvihnout byly kostýmy. Nádherné, krásně zpívané písně a mě se líbil i prostor, protože konečně byl někde fakt velký strop, že jsem se nebála o vzduch pro všechny přítomné.
Celý prosinec se pak nesl v tom, že jsme dělali věci do školy, chodili do práce, hráli společenské hry a plánovali, co se Silvestrem, Vánoci a dalším rokem.
Vánoce jsme spolu oslavili 25. Objevily se nám další deskové hry, které budeme hrát a taky nějaká výbava do společného bydlení. Na Silvestra jsem ráno byla v nemocnici pro další léky, protože každoroční vánoční nemoc přišla i letos a byla zákeřná. Odpoledne přijel Kvíteček na chviličku, aby jsme si užili poslední den v roce spolu. Zahráli jsme si spolu hru, poděkovali si navzájem za tak nádherný a činorodý rok. Večer se naše cesty rozešli a oba jsme jej trávili s rodinou. Letos jsem chtěla být doma, abych viděla, jak silvestra zvládají naši pejsci.
Na závěr bych jen chtěla říct DĚKUJU.
Děkuju za všechno za všechny. Přeji všem, aby měli krásný rok 2019. Moc bych si přála, aby vám nový rok přinesl hodně nových příležitostí, radosti, lásky a to nejen ze strany vašich bližních, ale taky lásky sebe sama.
Šťastný nový rok, Eloorka
