James Harries

V sobotu jsem byla na koncertě Jamese Harrise, který zavítal k nám do malého městečka. Jednalo se o první ze série koncertů v Františkánském klášteře. Zpočátku jsem váhala, jestli mam vůbec jít, protože jsem nikdy o něm neslyšela. Vůbec mne nenapadlo co si představit pod pojmem Alternativní hudba. Ale něco ve skrytu mé duše mi neustále našeptávalo ,, Jdi, budeš šťastná".  U nás v klášteře to mam moc ráda, je tam ticho, čisto, klid... :) chodím tam občas přemýšlet :)

Protože jsem nerozhodná koza vyrazila jsem jen tak tak... Při příchodu na zahradu kláštera mě zaujala partička lidí, kteří se nahlas bavili. Říkala jsem si ,,Proboha, takový mamlasové tady." Když jsem se podrobněji zadívala, zjistila jsem že mezi ,,mamlasy" stojí i James. Nu popravdě vůbec se mi nelíbil a říkala jsem si že na fotkách vypadá trošku jinak. 

Předskokanem byl jeden místní kluk, který hrál na kytaru a nádherně zpíval :) Překvapil mě, když uprostřed jeho mini koncertu vytáhl z krabice harmoniku se slovy ,, No tak tohle je už trošku nuda, tak zkusíme přidat další nástroj."  Zničeho nic hrál na kytaru a harmoniku najednou, vůbec nechápu kdy se stíhal nadechnout. Prostě hrál na oba nástroje najednou, pak odlepil ústa od harmoniky a začal zpívat. Byl to nepopsatelný zážitek :) 

Po krátké přestávce následovalo to, na co jsme všichni čekali. Když James přišel, kolem mě začla panovat přátelská, uvolněná atmosféra. Stále jsem si myslela že je to jen nějaký zjev tenhle chlap, vzhledem k jeho oblečení. 

Všechny mé předsudky však opadli, kdy z jeho úst vyletěli první tóny. Myslím si že jsem snad zůstala sedět s otevřenou pusou. Tak hrozně procítěnou hudbu, jak by řekla moje mamka ,,ukňouranou", tu jsem ještě naživo neslyšela. Mam takový styl hudby ráda ve filmech. Musím říct že vážně děkuju tomu někomu kdo mi našeptál ať jdu. Protože na tomhle koncertě jsem byla opravdu šťastná, neustále jsem zavírala oči, abych mohla hudbu cítit celým tělem. Vážně obdivuji lidi, kteří mají takovou sílu v hlase a nadání pro tuto tvorbu.

Nějkrásnější pro mne bylo, když zašlo sluníčko, a začli svítit hvězdy. Seděla jsem tam, poslouchala ten krásný zpěv, koukala na hvězdy a přemýšlela. Je to zvláštní, furt jsem si říkala že nesmím takhle přemýšlet, protože si chci plně vychutnat tu atmosféru a zpěv ale stejně jsem své myšlenky neuhlídala. Říkala jsem si, a pochopila jsem... že tohle byli mé nejlépe investované peníze za poslední půl rok. A taky že chci více chodit na takové akce, protože když umřeme jediné co nám je dovoleno odnést si z tohoto světa jsou vzpomínky. A tak jsem pochopila, co je pro mě nejdůležitější. Byl to jeden z nejlepších večerů vůbec. 

(Fotky jsou tentokrát vypůjčené ze stránek našeho kláštera.)