Facepainting Green comics girl

Taky jste někdy viděli nějakou malbu či kresbu, která vás zaujala natolik, že jste si jí chtěli vyzkoušet? Mě se to stalo před rokem, když jsem hledala na internetu nějaký zdroj inspirace jak by se dal nakreslit člověk, aby vypadal jako z komiksu. Stále jsem přemýšlela, jak toho docílit, jaké barvy použít. Pak mi to přišlo moc složité a odložila jsem to. 

Únor je ve znamení zkouškového. Zkouškové zase ve znamení nocí bez spánku, nervozity a žádného času na tvoření. Jeden den mi to však už nedalo a cítila jsem potřebu opravdu vypnout. Vzala jsem do ruky mé oblíbené barvy a jen se natřela na zeleno. 

Jen tak mezi řečí... taky máte občas pocity a potřeby být jen nějakou barvou? já jsem ten den měla strašnou chuť být zelená. Když jsem skončila s první vrstvou, vrátila jsem se k myšlence komiksového zpracování. Bylo to malinko těžší, než jsem si myslela. 

S výsledkem jsem byla vcelku spokojená. Rozhodně to bylo zase něco jiného, než stále kreslit "Hello kitty". Těším se, až si zase najdu čas jen tak pro sebe a vyzkouším další příšeru :)

Medvídek s levandulí

Taky máte rádi vůni levandule? Moje mamka jí miluje! Není žádným tajemstvím, že levanduli používali již v antickém Řecku. Zde byla využívána pro své antiseptické účinky. Hojně se využívá v aromaterapii, kdy jen několik kapek může uklidnit naší mysl. 

Vím, že se hodně výrobků pro děti dělá s vůní levandule. A tak vznik nápad, naplnit medvídkovi bříško levandulí :) 

Méďa je plněný dutým vláknem, takže je vhodný pro alergiky. A co je hlavní, když je pro děti...dá se vyprat :) Medvídka jsem taky umístila na FB, můžete mrknout i tam pro více výrobků :) 

Šijete pro své děti hračky, nebo dáváte přednost kupovaným? Napište mi do komentářů, budu se těšit Eloorka.

Recept: Cizrna s rajčaty a provensálským kořením

Pomalinku začínám objevovat vegetariánská jídla. Moc se mi líbí kolik nových chutí, jídel a vůní člověk díky tomu může objevit. Jeden z nových oblíbených receptů je Cizrna s rajčaty. Ráda bych se s vámi o tento recept podělila

Ingredience: 

• Cizrna
• Cibule
• Provensálské bylinky
• Sůl, Olej
• Rajčata loupaná v plechovce
• Parmezán
• Vajíčko

Postup:

 Den předem si namočíme potřebné množství cizrny do studené vody. Druhý den cizrnu ve vodě propereme a vodu vylijeme. Dáme čistou vodu, malinko osolíme a vaříme cca 20 minut, dokud cizrna nezměkne. 

Omáčka se začíná tím, že na kostičky nakrájenou cibulku osmažíme dosklovata. Poté přidáme pokrájená rajčata z plechovky i s omáčkou. Následně přidáme sůl, dle libosti a přidáme Provensálské koření. S tím doporučuji opatrně, když tak přisypávat. Celé to ohřejeme, tak aby omáčka začala bublat. Mezitím, než se nám omáčka zahřeje si na vedlejší plotýnce usmažíme jedno vajíčko.

Poté již servírujeme. Doporučuji navrch nastrouhat Parmezán, dodá celému jídlu na chuti :)

Chuť omáčky mi velmi připomíná dovolenou v Řecku :) Oběd je rychlý a zasytí na pár hodin. Vřele doporučuji :) Nápad na tuto dobrotu jsem dostala ve školní Menze. Jídlo jsem poprvé jedla tam, avšak s plátkem plecka. To bylo jen okořeněné grilovacím kořením a osmahlé na oleji, podávané bez vajíčka. Takže s malou úpravou je to velmi dobrý oběd i pro masožravce! :) 

Pokud recept zkusíte, budu ráda za komentář :) Dobrou Chuť! 

Tvoření s dětmi: Pohyblivé housenky + návod

Dneska jsem si prohlížela na Facebooku, inspirace pro tvoření s dětmi. Velmi se mi líbilo video z ciziny, kde je ukázáno, jak vyrobit z mála věcí hýbací housenky. Video se mi líbilo tak moc, že jsem se rozhodla ho zpracovat, jako další dílo do mého pedagogického portfolia :) 

Zdroj: FB

Námět: Housenky 

Cíle: rozvoj jemné motoriky, fantasie, zkoumání materiálu (papír), naučit se stříhat, lepit

Technika: kombinovaná (lepení, stříhání...)

Pomůcky: lepidlo, barevné papíry, nůžky, brčko, špejle, tužka, tavná pistole, fixa, průsvitný jemný papír, brčko

Motivace:  Samotná pohyblivá housenka + "Děti, představte si, co jsem dneska ráno našla na zahrádce. Byla jsem zalévat květiny a podívat se na zeleninový záhon. A v listech kapusty, jsem našla hosta. Podívejte se, kdo se ke mě přišel nasnídat". Poté zahájíme společnou diskusi nad tím, kdo ví, co se z housenky stane. Můžeme přidat model vývinu housenky v motýla.

Organizace práce: věk: 8 let, počet dětí: 10, čas: cca 40 min, děti pracují individuálně, místo: třída stolečková část.

Fáze činností:

1)  Příprava pomůcek

2) Motivace

      3) Vysvětlení postupu, myslím, že bude lepší tvořit s dětmi. A rozhodně rozfázovat výrobek.

     4) Pozor na práci s tavnou pistolí. 

     Tato činnost je vhodná spíše pro starší děti, ale umím si představit tvorbu s předškoláky za pomoci učitelky či rodiče. Pro menší děti, bych většinu vytvořila sama a na nich nechala např. zdobení housenky, pomoc při výběru barvy listu...atp. 

   

Nikdo neprojde naším životem náhodou!

Nikdo neprojde Tvým životem náhodou...

Všichni Ti něco dají. 

Bůh Ti nepošle osoby, které chceš, ale osoby, které potřebuješ na Tvé cestě potkat.

Někdo Ti pomůže, někdo ublíží.

Některé osoby Tě budou milovat a pak tě nechají znovu o samotě.

A všichni, úplně všichni zanechají stopu ve tvém srdci, ať už dobrou nebo špatnou, která Tě donutí občas na ně myslet.

Neboť jen díky těm, co přišli a odešli v tvém životě, se staneš tím, kým máš souzeno být...

Zdroj: Kartářka z hor

Tento krátký text, mě dovedl k zamyšlení. Když jsem se rozešla s dlouholetým přítelem přišlo období, kdy se u mě dveře nezavřeli. Začala jsem poznávat spoustu nových lidí a skoro vždy, po delší či kratší době se s nimi zase rozloučila. 

Říkala jsem si, proč se mi to děje? Proč mam zrovna já takovou smůlu?  A pak to přišlo...najednou jsem tomu začala rozumět. Za tu dobu, co jsem sama jsem nemohla mít přítele, protože jsem se toho musela hodně naučit, abych byla schopná mít lepší vztah, vydržet se sebou...

Každý ten člověk, kterého jsem za poslední půl rok potkala, byl pro mě opravdu užitečný. I přes bolestivé zkušenosti, jsem se mohla naučit něco hezkého. Jsem ráda za každého člověka, kterého jsem kdy potkala. Protože jsem si mohla říct, ano chtěla bych být více jako ty... nebo naopak chci být úplně jiná. 

Občas je hrozně fajn, se jen tak zklidnit, ohlédnout a zrekapitulovat. Když změníme úhel pohledu, otevře se nám spousta nových věcí. Třeba celý nový svět :) 

Obrázek nakreslil Gold-Seven

Náušnice z PET zimní

A už jsem vám ukazovala mé náušnice vyrobené z PET lahve? :) 

Sbírám náušnice, mam ráda ke každému oblečení jiné. Mám ráda pohádky, víly a jednorožce a říkala jsem si, že by bylo fajn, mít nějaké úžasné pohádkové náušnice. Tak vznikl nápad udělat si kytičky do uší. Protože mám kulatý obličej, jsem radši za náušnice delší, které ho opticky prodlouží. 

Vytvořila jsem si proto pro sebe dlouhé květinové náušnice, které připomínají ledovou krajinu. Jsou super lehké, neškrábou a jsou recyklované. Vrchní tmavé květinky jsou z jemně perlivé Magnésie a spodní z Korunní citronové :) Dlouhé jsou 7,5 cm včetně háčku :) 

Taky jsem si založila stránky na FB, kde všechny známé otravuji s novými výrobky :) Kdyby se chtěl někdo povídat tak můžete, jsem tam jako Eloora handmade  :) 

Pro milovníka vlaků / Painting on t-shirt train

Jsem zamilovaná do malování, je to asi moje nejdelší láska :) 

Před Vánoci mne spolubydlící požádala o namalování trička pro jejího strejdu. Strejda dělá u ČD a je velkým milovníkem vlaků. Přijala jsem těžkou výzvu, nakreslit přesně ten vlak, který on řídí. Nechala jsem si poslat dvě fotografie a šlo se na věc. Jelikož mam ve škole znovu výtvarnou výchovu se zaměřením na kresbu, dozvěděla jsem se více informací o tom, jak správně stínovat...

Musím říct, že s výsledkem jsem byla opravdu spokojená a je to asi nejlepší kresba na tričko, kterou jsem dle fotky udělala :) 

Vždy je moc fajn, postavit se nějaké výzvě :) Jsem zvědavá, kam se posunu příště :) 

Sněhové sochy/ Snow statues

Letošní zima je opravdu nádherná. Tolik sněhu si pamatuji z dětství, upřímně jsem ho nesnášela. Dneska jsem přemýšlela, proč tomu tak bylo. Nikdy mě nebavilo být venku moc dlouho, nebavilo mě jezdit na bobu, sáňkách ani ničem jiném. Přišla jsem na to, že za to mohlo astma. Koho by bavilo se po druhé jízdě na bobu začít dusit...

Ale letos... nemůžu si tu zimu vynachválit. Jsem strašně šťastná, že mi to zdraví dovoluje, chodit denně ven :) Takže tuto zimu, chodíme bobovat, stavět sněhuláky a koulovat se jako divý. Teda..já a Aischa (fenka Bostonského Terriéra). Naučila jsem jí jezdit na bobu. Probíhalo to asi nějak takhle:
Já: Aischo? Pojď, půjdeme ven bobovat!
Aischa: (kroutí hlavou ze strany na stranu)
Já: Jen se převléknu, vezmu si teplé kalhoty, víš? A půjdeme ven.
Aischa: (pochopila oč se jedná, začala kroutit celou zadní částí těla, celá nadšená)
Došly jsme na kopeček u souseda na zahradě a já začala projíždět dráhu. Naše malá, byla někde po cestě zapadlá ve sněhu. Přeci jen mi je hlavičkou po koleno. Hrozně se jí líbilo, že se ve vyježděné dráze neboří a tak vždy utíkala za mnou. Pak mě napadlo jí vzít k sobě na klín. Hned ke mě skočila a jelo se! Po dojezdu začala skákat, rozdávat pusinky a radovat se :) Poté stačilo říct "Pojď, jdeme nahoru, pojedeme" a Aischa utíkala, až jí sníh odlétával od nožiček. Musím říct, že od té doby je to naše nejmilejší zimní venčení :)

Jedno odpoledne s námi šel dokonce můj brácha a rozhodli jsme se postavit nějakou sochu ze sněhu. Po dlouhém debatování jsme se shodli na tom, že postavíme draka. A po pár hodinách se tak opravdu stalo.

Drak bez křídel, možná Bezzubka

Nakonec jsme sochu posypali potravinářským barvivem, to jsem poté rozmazala, aby byla socha lépe vidět :) Tuto aktivitu doporučuji i s dětmi :) 

Velký návrat :)

Hlásím návrat! :)

Zdravím všechny mé příznivce, minulý rok jsem si dala psací pauzu, ani jsem to nějak neplánovala. 

Času bylo v loňském roce opravdu málo. Dokončovala jsem VOŠ, začala jsem se více věnovat sama sobě a naší Aische.  Takže jsem hodně četla, snažila se cestovat po okolí, chodila jsem více na procházky do přírody a nakonec se zase přestěhovala :)

Stěhování z L do L :)

Jak mnozí z vás víte, poslední tři roky jsem bydlela v Litomyšli. Bylo to nádherné město se spoustou galerii, parků, soch, architektury. Hlavně to bylo krásné malé město, kde jste za chvíli poznávali ve městě sousedy, prodavačky a bylo to takové milé :) Po dodělání školy, byl čas zvednout kotvy a jít zase dál. Řeknu vám, že se za ty tři roky vůbec nic nezměnilo, ještě stále nevím pořádně co bych ráda dělala. Jelikož mam velmi hodnou maminku a jejího manžela, domluvili jsme se na dalším studiu. Rozhodla jsem se udělat si bakaláře na Technické Univerzitě v Liberci. Nějak jsem si poslala přihlášku a až po odeslání mě napadlo se podívat jak je ten Liberec vlastně velké město... Všichni víme, jak se bojím více lidí a velkých měst :) No jéj, Liberec je jen 5. největší město v naší republice. Huráá...tím začalo mé zklamání a strach. Celé prázdniny jsem během práce myslela na to, jak se tam ztratím, jak nebudu zvládat jezdit v tramvaji a jiné :)

Pak nějak přišel konec září a šlo se na věc. Koleje, MHD, škola, menza.... bylo toho tolik nového! Naštěstí jsem na nové věci nebyla sama, holky ze třídy na tom byly stejně, takže jsme chodily všude společně. Stačilo čtrnáct dní a já jsem se do Liberce zamilovala. Trošku jsem se bála, že se mi to časem omrzí...(všichni víme, jak se mi ze začátku líbilo v Litomyšli). Musím ale říct, že se mi tu líbí stále a čím dál víc. Město je nádherné, spousta soch, galerií, obchůdků s tvořením, divadel, přehrada a taky ty výhledy! Ach, jak já miluji koukat na hory... strašně mi chyběli za ty tři poslední roky :) Tady se kouknu z pokoje a vidím několik kopců, přejdu přes chodbu a vidím Ještěd :) 

Ráda bych časem napsala o Liberci víc, tak jak ho vidím, co si myslím, že stojí za návštěvu a jiné :) Prozatím Vám však přeji krásný únor. Užívejme si sněhu dokud nějaký je :) Ptáčci u nás se letos trošku přioblékli a prý jsou takhle v pohodě! :) Jen to nějaké zrníčko jim občas musíme nasypat :)