Ale letos... nemůžu si tu zimu vynachválit. Jsem strašně šťastná, že mi to zdraví dovoluje, chodit denně ven :) Takže tuto zimu, chodíme bobovat, stavět sněhuláky a koulovat se jako divý. Teda..já a Aischa (fenka Bostonského Terriéra). Naučila jsem jí jezdit na bobu. Probíhalo to asi nějak takhle:
Já: Aischo? Pojď, půjdeme ven bobovat!
Aischa: (kroutí hlavou ze strany na stranu)
Já: Jen se převléknu, vezmu si teplé kalhoty, víš? A půjdeme ven.
Aischa: (pochopila oč se jedná, začala kroutit celou zadní částí těla, celá nadšená)
Došly jsme na kopeček u souseda na zahradě a já začala projíždět dráhu. Naše malá, byla někde po cestě zapadlá ve sněhu. Přeci jen mi je hlavičkou po koleno. Hrozně se jí líbilo, že se ve vyježděné dráze neboří a tak vždy utíkala za mnou. Pak mě napadlo jí vzít k sobě na klín. Hned ke mě skočila a jelo se! Po dojezdu začala skákat, rozdávat pusinky a radovat se :) Poté stačilo říct "Pojď, jdeme nahoru, pojedeme" a Aischa utíkala, až jí sníh odlétával od nožiček. Musím říct, že od té doby je to naše nejmilejší zimní venčení :)
Jedno odpoledne s námi šel dokonce můj brácha a rozhodli jsme se postavit nějakou sochu ze sněhu. Po dlouhém debatování jsme se shodli na tom, že postavíme draka. A po pár hodinách se tak opravdu stalo.
Drak bez křídel, možná Bezzubka
Nakonec jsme sochu posypali potravinářským barvivem, to jsem poté rozmazala, aby byla socha lépe vidět :) Tuto aktivitu doporučuji i s dětmi :)
Žádné komentáře:
Okomentovat