Jedná se o půl roční či roční studium v zahraničí, které je hrazeno univerzitou. Funguje to tak, že se podá přihláška na univerzitě, že máte zájem o studium v zahraničí. Zemi si zájemce předem vybere ze seznamu partnerských univerzit. Vždy je potřeba zjistit, jestli je možné studovat na dané univerzitě stejné předměty jako tady u nás. Pokud alespoň část jde, je napůl vyhráno, lze podat přihlášku. Následují zkoušky z angličtiny a hurá jedem! -> nebo tak nějak... ;)
Po zkouškovém období jsem se jeden nedělní večer vracela na pokoj a zarazily mě jeden pár pot navíc. Tak jsem si říkala, asi někdo vedle z pokoje, to nevadí. Pak jsem ale přišla do pokoje a tam byl jeden obrovský kufr u postele, spousta jídla na stole a přes židli byl pověšený ručník. "Sakra!" ozvalo se v mé hlavě. To nevěští nic dobrého. Pomalu jsem si sedla na postel a dala se do přemýšlení. Napadaly mne myšlenky jako: "To bude někdo z Prahy, proto má tak velký kufr." nebo "Třeba se ještě odstěhuje někam do jiného pokoje".
Později večer ve dveřích začal chrastit klíč a já byla napnutá jako struna. Pomalu se otevřely dveře a v nich stála slečna mého věku.
Já: Ahoj :)
Ona: Hello, I don't speak czech. I am from Lithuania. /Ahoj, nemluvím česky. Jsem z Litvy/
V tu chvíli, jsem nebyla schopná skoro vůbec mluvit anglicky. Hrozně jsem se styděla a pořádně jsem nevěděla co říct, jménem jakým se mi představila mě ještě více zmátla. Nebyla jsem schopná si ho zapamatovat.
První večer, jsem se dozvěděla, že studuje ekonomickou fakultu, jmenuje se Goda a překvapivě mi rozumí mojí angličtinu. Novinkou byla také spolubydlící v druhém pokoji, která se jmenuje Andrea a je ze Španělska. Obě vypadají moc milé a jsem zvědavá, jaká dobrodružství spolu zažijeme.
Po zkouškovém období jsem se jeden nedělní večer vracela na pokoj a zarazily mě jeden pár pot navíc. Tak jsem si říkala, asi někdo vedle z pokoje, to nevadí. Pak jsem ale přišla do pokoje a tam byl jeden obrovský kufr u postele, spousta jídla na stole a přes židli byl pověšený ručník. "Sakra!" ozvalo se v mé hlavě. To nevěští nic dobrého. Pomalu jsem si sedla na postel a dala se do přemýšlení. Napadaly mne myšlenky jako: "To bude někdo z Prahy, proto má tak velký kufr." nebo "Třeba se ještě odstěhuje někam do jiného pokoje".
Později večer ve dveřích začal chrastit klíč a já byla napnutá jako struna. Pomalu se otevřely dveře a v nich stála slečna mého věku.
Já: Ahoj :)
Ona: Hello, I don't speak czech. I am from Lithuania. /Ahoj, nemluvím česky. Jsem z Litvy/
V tu chvíli, jsem nebyla schopná skoro vůbec mluvit anglicky. Hrozně jsem se styděla a pořádně jsem nevěděla co říct, jménem jakým se mi představila mě ještě více zmátla. Nebyla jsem schopná si ho zapamatovat.
První večer, jsem se dozvěděla, že studuje ekonomickou fakultu, jmenuje se Goda a překvapivě mi rozumí mojí angličtinu. Novinkou byla také spolubydlící v druhém pokoji, která se jmenuje Andrea a je ze Španělska. Obě vypadají moc milé a jsem zvědavá, jaká dobrodružství spolu zažijeme.
Páni :) to budou určitě jen prima zážitky :o)
OdpovědětVymazat